Cesta kolem Česka za 8 dnů, východní půlka, den 1.

Cesta kolem světa* za 8 dnů (* kolem světa českého, šloňského a moravského = kolem Česka)

Několik měsíců sním o tom, projet po hranicích kolem celých Čech, resp. Čech, Slezska a Moravy. Přivedli mě k tomu dvě inspirace: 1) kámoši mě lákají na Gros Glockner, na Stelvio, Alpy tuhle a támhle, ale já je vytrvale odmítám s tím, že jim přeju, ať si to ve zdraví a na max užijou, ale že my s A sme spokojený doma a baví nás poznávat nová místa po Čechách, byť nejsou tak velkolepá a bombastická, jako ty alpský vyhlášený serpentýny; 2) na joutube sem narazil na videa lidí, který jeli kolem části ČR, pak na další, kde dva borcí projeli většinu okruhu kolem Česka a byly nadšený z příhraničních cest, jen těch jejich 500 km denní palby bude nad mé síly (oni to brali spíše po těch hlavnějších). Shlédl sem další podobná videa a nadchlo mě to tak, že sem si řekl, co to zkusit, a jet co nejvíce cestami vopravdu po hranicích. Začal sem plánovat, nejprve s denním nájezdem á 200 km a nakonec 300 km. Vyšlo mi, že při 300 to ujedu za osum dnů, bo z garáže do garáže mi to hodí cca 2.450 km. Základ byl určit start okruhu, tedy místo blízko hranic a takový, abych tam rychle dojel. Vybral jsem most přes Jizeru v Dolním Kořenově jako místo začátku a konce okruhu kolem Česka, bratru cca 2.230 km. Trasy sem postupně upravoval tak, že někde sem slevil z jízdy po cestě, kerá je vopravdu nejblíž hranici, ve prospěch průjezdu zajímavým místem nebo drobným zkrácením denní trasy kvůli dojezdu a ubytování. Výsledek uvidíte v tomto seriálu.

Během plánování mi došlo, že pro A bude průměr 300 km každý den votrava a neúnosná zátěž. Zeptal sem se, zda to vidí stejně a pokud ano, zda by jí nevadilo, kdybych si udělal sólotrip na osum dnů. Velkoryse mi popřála, ať si to užiju, že tato porce opravdu nic pro ni. Jen projevila strach, že pojedu sám. Jenže já chtěl jet podle počasí, a kvůli práci se mohu rozhodnout až na poslední chvíli, což ne každému vyhovuje. Ale dal sem to spolubajkerům na vědomí, většina byla nadšená a dva chtěli jet. Nakonec to nevyšlo ani jednomu, ale přidal se kamarád Robert, do kerýho bych neřekl, že mu to okolnosti dovolí. A tak sme vyjeli, a bylo nás „dva“.

Sic sem musel překonat obavy z toho, že nejsem v úplně odpovídající kondici a že to tedy možná nedám, takže sem nevolky slevil ze svého pevného přesvědčení, že celý okruh dám najednou a nebudu to dělit. Okolnosti mě ovšem přiměly k tomu, že jediným východiskem bylo okruh rozdělit, což umožnilo zmírnit obavy a Robertovi to dovolilo jet. Holt odříkaného nejvěčí krajíc. Takže sme se domluvili na východní půlku okruhu. Den před odjezdem sem začal shánět ubytování (byť vytipované sem to měl už několik týdnů, ale fakt sem nevěřil, že to pude). Ze 4 ubytování vyšlo jedno, ale jako zázrakem odpoledne před odjezdem bylo vše ostatní potvrzeno. Poslední malé úpravy trasy a další den razíme. Kteří vyrazí: Yamaha čopr 1400 a Tiger 850. Za držítky každého stroje nažhavená řídící jednotka umístěná mezi ušima pod helmou, dvě erbekovky a plnej koš očekávání.

Kolem Česka, 1. polovina, den 1.

Mstětice – Deštné v Orlických Horách; 319 km; 5:33 h; pátek 1.5.26 https://mapy.com/s/kogapefala                                                                      

nocleh: Deštné, Hotel Alba, 603 803 738; www.albahotel.cz

Zajímavosti:

Žacléř, magnolie https://mapy.com/s/panecuguke

Česká Čermná, louka rosnatky https://mapy.com/s/pazatakomu

Sraz u pumpy ve Mstěticích. Po přivítání a doplnění paliva, vodpich směr začátek okruhu na předělu Jizerek a Krkonoš. Vopruz na dálnici do Turnova, pak kolony aut, kerý se podařilo překonat až v Železnobrodskejch zatáčkách. Přes Tanvald a Desnou do Kořenova. Před mostem úvodní foto a jedem. Do Rokytnice supr serpentýny nad Jizerou, krása hned na úvod a lék na duši zvalchovaný dálniční nudou. Nad Rokytnicí první úžasný horský úsek lesů, luk, chalup, pastvin a zatáček. Pak přesun přes Vrchlabí a točitej úsek přes Jánský Lázně. Zajímavý byl i úsek před Žacléřem, ale bylo tam dost polských samochodúw, a nešlo je moc předjíždět. Ale lábuž začala za Trutnovem, lesem po serpentýnách jak ze Stelvija do Adršpachu.

Kousek za Meziměstím jsme potřebovali voraz a svačinu, tak sme po polňačce zajeli pod kopec a loukou do hory. Krásný místo s výhledem na odpočinek a osvěžení. Poté přes Broumov a nádherným táhlým úsekem směr Police. Škoda těch požadovaných 70 na značkách. Trocha objížděk a zajížděk, ale Náchod je tu a za ním krásnej výjezd na hřeben Orlických hor. Tak po tomto sem toužil. Louky, pastviny, vesničky, úzký horský silničky. Výhledy, náklony, nájezdy, výjezdy, plnej. Jo, jeďte sem, stojí to za to. Ze zajímavostí sme nestihli žádnou, ale jízdu si za to užili vrchovatě. Někde sice dosti zbytků posypu, kerej eště nebyl „vyjetej“, ale smyk pouze před jednou zatáčkou. Nádhera byla střídaná další nádherou, slunce, azuro, trošičku větru. Ze hřebenu do údolí, a zase a zase. Moje operační paměť začíná být přeplněná zatáčkama, dechberoucími pohledy, partiemi lesů, luk, potoků, architektury, světel a stínů. Většinou, když jsme na silnici sami, jedeme „zvostra“ (měřeno našimi dovednostmi a motorkami). A vjíždíme do Deštné, projedem ji na konec a odstavujem stroje před Hotelem Alba. Den plnej zážitků, kerejch bylo neskutečně hodně a drtivě víc, než sme si zasloužili; končíme výborným trhaným masem s bramborovýma plackama a zelím. No další extáze, i pivo se někam vešlo.

Cestou sme viděli na jedný sjezdovce obrovskou hromadu zakrytou stříbrnou plachtou. Že by sníh na další sezonu? Tedy esli tam pod tou plachtou bylo skovaný mládí na prodej, tak nadosmrti budu litovat, že sem se tam nazastavil!