Cesta kolem Česka za 8 dnů, východní půlka, den 2.

Kolem Česka, 1. polovina, den 2.

Deštné – Bukovec; 331 km; 5:31 h; sobota 2.5.26                                                                              

https://mapy.com/s/megumudolo                                                                 

nocleh: Písek, Hostinec u Turka, 732 330 775, 608 133 775; www.uturka.eu

Zajímavosti:

Neratov, pivovar https://mapy.com/s/motutarupe

Nové Losiny, louka Letní stráň https://mapy.com/s/mukofehune

Zlaté Hory, zlatokopecký skanzen https://mapy.com/s/robolejena

Janov, lípa s obvodem 10,3 m https://mapy.com/s/jemojufepe

Třemešná, úzkorozchodná železnice https://mapy.com/s/cevokotefo

Bukovec, jilm https://mapy.com/s/pusufejave

Vyspaný do růžova, po dobrý snídani, balíme a nasedáme pod sjezdovkou, kde byste si eště mohli zajezdit na igelitkách nebo postavit dost sněhuláků, bo sníh ještě místy je.

Zahřejem pneu a valíme nahoru na Šerlich, kde sme původně měli spát, ale bylo plno. Zatáčky do vrchu si můžeme užít naplno, tedy na „naše“ plno. A pokračujeme svahy Orlických hor, kopírujeme polskou hranici. Ty nekonečný louky, lesy, vrchy, stromořadí, krásný asfalt horských cest, květy s převládající žlutou, zeleň mnoha barevných variací. A porád se naklánět a vracet, brzdit a přidávat, řadit a podřaďovat, dívat se do zatáček a kochat se malebností krajiny, dýchat horský vzduch a zadržet dech nad tou boží krásou. Jó, tak to sou Orlický.

První zastávka na Zemský bráně, kde se Orlice otáčí z Polska do Čech. Kdysi sme tu s A, tak před 25 lety byli, sami, koupali se bez a radovali se. Dnes tu horko těžko zaparkujeme, ale nakonec to de, a místo je to stále krásný. Pak dál tímto požehnaným krajem a probuzeným jarem. Sjíždíme do Mladkova, Lichkova, Králík a začíná houstnout provoz. Naštěstí všichni odbočují na Dolní Moravu a my frčíme dál směr Jeseníky. V jejich podhůří projedeme v jednom údolí kaskádou semaforů a frézování vozovky. Nevim, proč to musej vopravovat, dyš tu je jen asi tisíc děr a záplat. V našem „středočeskym“ by se to opravilo umístěním značek o nerovnostech a nikdo by to dál neřešil. Holt jiná země, jiný mrav.

Za Jindřichovem odbočujeme vpravo a serpentýny nás ženou na Přemyslovské sedlo. Trénujme, bo za chvilu se to bude náramně hodit. Sjíždíme totiž do údolí Desné, dáváme se vlevo a projíždíme Kouty. Za chvíli je sice odbočka na Dlouhý Stráně se slavnou přečerpávačkou, ale my drtíme pohled pouze vpřed. A zme tu! Začátek slavnýho zatáčkovýho království na Červenohorský sedlo. Krásnej asfalt, krásný počasí, sucho, silika vroucí, silnice široká. Je to tady, plyn se votvírá, rychlost vzrůstá a první zatáčka. Rovinka, brzdy s vysednutím a náklonem, plyn, rovinka atd. atd. Robert je v nevýhodě, byť má výrazně silnější stroj, ale nemůže moc klopit, bo škrtá. Tigr sice jede jen na tři válce, ale derem se nahoru co to de. V zrcátku je za mnou dvojice na něčem větším. Setřesu je, myslím si. Jenže v další zatáčce sou furt za mnou atd. atd. Jak to, dyť sou dva!!!! Jedou skvěle, dyby chtěli, ukážou mi záda po každý zatáčce. Ale slušně jedou za mnou a pod vrcholem mě pozdraví a zmizí za horizontem. Nojonó, velká Káťa, asi suprdjúk. Sou lepší a silnější. Stejně to je zážitek, a platí to i o cestě dolů. Zatáčky nejsou tak četný, spíše táhlejší, ale je to motolábuž, možná až moto „malá smrt“. Ano to je asi ten nejvýstižnější výraz.

Za Jeseníkem na Lipovou Lázně, přes Žulovou, v Černej vodě zastávka na zmrzku, punčák a pití a pak až do Zlatých Hor. Zde, v Édelštatu, jak se to dříve nazývalo, žil pan Boblik, který se nechvalně zapsal do Velkolosinského čarodějnického procesu, na jehož konci bylo mnoho upálených a z psychopata inkvizitora Boblika se stal boháč. Chtěli sme se zastavit ve skanzenu těžby zlata, ale nevyšlo to, ňák sme nezvládli zabrzdit. Ovšem stoupání za Zlatými Horami sme si vychutnali do poslední zatáčky, stejně jako sešup dolů, do Janova. Zde sme museli jet pomalu, páč sme museli navštívit místní raritu, Tisíciletou lípu s obvodem kmene více jak 10 metrů! Je to opravdová krasavica a škoda ji nevidět a nedotknout se její kúry. Pak eště zastávka v Třemešné, na nádraží, kde vedle sebe vedou normální koleje a Osoblažská úzkorozchodka. Pár fotek, a dokonce po několika zahoukáních se na scéně vynořil vláček „osoblažky“. Jedem dál a blížíme se ke Krnovu, rodišti našeho kamaráda Pavla. Odtud kolem Opavy do Kravař a Hlučína. Zde se stáčíme na jih a na chvíli opouštíme hranici s Polskem. Je před námi méně záživná cesta (ono tedy už od Krnova to je oproti těm horským krásám poněkud méně zábavné a poučné) přes Ostravu, dálnice na Frydek a vedle Třince až po Jablunkov. Je to sice dálniční pruda, ale Ostrava se dá zvládnou za necelých 20´, což je hodně příjemný. V Jablunkově odbočujeme vlevo na Písek a po něm vjíždíme do Bukovce. Zastavujeme na milimetr přesně před Hospodou u Turka, kde máme domluveny gulaš, pivečka aj něco ineho, např. nocleh i tú Myldovo becherovčičkú. V altánu na zahradě je dětská sešlost, po jejímž ukončení tlačíme stroje dovnitř a necháme je spát za hospodou.

Během dnešní trasy sme stihli jen poslední tři zajímavosti: lípu v Janově, osoblažku v Třemešné a zde za hospodou majestátní jilm. Druhý krásný den, spaní v krásném kraji guralském, za lasami, za gorami, za dolinami, co chcete vic?  Takže gurale, nebiče še, ima guralka dva varkoče, poděliče še!