Cesta kolem Česka za 8 dnů, východní půlka, den 4.

Kolem Česka, 1. polovina, den 4.

Malá Vrbka – Nové Hrady; 348 km; 6:28 h; pondělí 4.5.26                                                              

https://mapy.com/s/kopadoduho                                                                   

nocleh: Nové Hrady, Penzion U Ladě, 725 628 315, 608 458 300; www.ulade.cz

Zajímavosti:

Sudoměřice, výklopník https://mapy.com/s/mamakacete

Valtice, kolonáda https://mapy.com/s/colojocojo

Mikulov, lom Janičák https://mapy.com/s/mapubefuhe

Hnanice, vřesoviště https://mapy.com/s/baheposoca

Znojmo, Loucký klášter https://mapy.com/s/hubulutuha

Mašovice, lom https://mapy.com/s/pavezegejo

Klášter, lípy https://mapy.com/s/pajebovado

Libořezy, letecká sbírka https://mapy.com/s/jozunajoco

Nová Ves n.Lužnicí, louka a motýl modrásek https://mapy.com/s/jofagoloje

Poslední, čtvrtá část trasy po východní půlce okruhu je před námi. Po vydatné snídani, rozloučení, poděkováni a mávání jedem přes působiště Joži Úprky v Hroznové Lhotě, přes Tvarožnou Lhotu a sjíždíme do „Dolňácka“. Ve Strážnici obdivujeme na začátku i na konci mohutné zbytky hradeb, postavené proti Turkovi. No a Strážnicí začíná až do Valtic méně příjemný úsek plný kamionů, zúžení a zastavování. U Sudoměřic sme si zajeli k Baťovu kanálu, prohlédli přístaviště s ostrůvkem na přenocování na vodě, obdivnuli „výklopník“. Pak zase mezi ty kamiony, v Břeclavi poskoky na semaforech a lesem do Valtic. Kraj sadů se změnil na kraj vinic.

Průjezd Mikulovem, obdiv jižní straně Pálavy a Novosedly, Hrušovany, zámek Jaroslavice, děj filmu pevnost a seriálu Černí Baroni, tyčící se nad městečkem, které je neprůjezdné, bo je rozkopané, klasika. Prodrali sme se místními uličkami, kde nám do oka padla příkazová značka 15 km/h, což na úzké hliněné výmolové cestě do kopce je radost dodržet. Slup a jeho barokní vodní mlýn, pár zlodějských cest mezi poli a zastavujeme na zmrzku ve Chvalovicích. Zajímavé spojení Hajr + bárbršopu se zmrzlinárnou. Dali sme se do řeči s vlastníkem domu a zmrzlinářem, profi řezníkem, co má rád zmrzlinu, zajímavě poklábosili a jeli dál. Přes Šatov, vřesoviště a Popice do Znojma, což je poslední vopruz poskakujícího průjezdu, městem mezi kamiony, semafory, přechody a kolonami na trase východní půlky okruhu.

Jenže hned jak sme odbočili z hlavní vlevo a sjížděli do údolí a hned nahoru, na Hradiště, tak začala sonáta pro oko, ale i plyn. Krása jižní Moravy prezentovaná vlnící se krajinou, rozkvetlými stromořadími jablek a hrušní, točící se silnice mezi poli, lesíky a vesničkami.

Sice sme ji přejeli, ale ochotně se kilometr vrátili, abychom si mohli „pochutnat“ na druhé zajímavosti dnešní trasy = Mašovický lom. Tyrkysoazúro zatopeného lomu, průhled vody značný, ryby velký. V létě tu ovšem bude hlavanahlavě, ale stejně monumentální krása. Zastavte se tu, neolitujete.

Pokračujeme dál směr Vranov. Toto, co teď jedeme je motorkářsky asi nejkomplexnější úsek první půlky okruhu kolem Česka. Krajina šest z pěti možných, silnice sedum z pěti možných a motoprožitkově vosum z pěti možných. Před vranovskými serpentýnami sme si nechali hodně daleko odjet auta, kerý bychom už nedali a ona by nás brzdila. Pak přidat a sjezd k Dyji, občas kouknout na zámek na protější skále a už brzdit, náklon atd.; v klidu projedeme Vranovem a stoupáme k zámku, kde je vracečka, kerou vokopčili na Stelviju, vostrá jako břitva a nahoru klopená. Silnice téměř prázdná, je pondělí odpo, takže plnej (rozumnej) a táhlý náklony, minimum brzd a zavěšujeme se do zatáček. Postupně měníme Moravu za Českou Kanadu, i když historicky zme stále pod pravomocí markraběte Jošta.

Požehnaná cesto nad rakouskou hranicí, tobě v zemi naší snad rovno není! Zajeďte si sem, jedno jestli to znáte nebo ste tu nikdá nebyli, je to bajkrparadýso. Často je vidět několik zatáček dopředu, v některých místech místo plynu otevřete rozum, sic trochu zpomalíte, ale naplno vyjedete, když zase uvidíte dopředu. Jedinej méně chutnej úsek je sjezd do údolí Moravské Dyje a výjezd nahoru, bo je tu zatra písku na silnici. No, nejni to tak dlouho, co tu museli na led sypat tuny písku, aby se tu vůbec dalo vyklouzat, ale písek za chvilu zmizí.

Povinná smyčka při průjezdu renesančním náměstím Slavonic a upalujem dál směr Nová Bystřice. Tohle není la petite mort, todle je la grande bajkmort. Tahle silnice je naprosto úžasná, škoda jen, že dojedeme autozávodníky, kerý nam začnou ukazovat, jak rychle umí jet na rovině a jak umí hodně pomalu projet zatáčky. Necháme je odjet a možná tam závodí až dodnes. Krajina, počasí, silnice, příroda, setisfekšn v duši i mysli.

Za Bystřicí vykružujeme oblouky na úzký silnici, projíždíme vesnicemi a krajina mírně vlnící se Kanady je střídána rovinou s loukami, lesy, ale hlavně rybníky. Lásenicí vjíždíme na Třeboňsko. Za chvíli odbočíme z hlavní vlevo směr Staňkov. Zdejší rybník svojí zadní částí tvoří hranici s Rakouskem, takže za komunistů to zde bylo poctivě střeženo, aby někoho nechytla toulavá. Kolem Hejtmanu přes Chlum a za pumpou opět vlevo směr Rapšach. Ve zdejších vsích byla výroba vyhlášený rustikální keramiky, ale asi to už bylo „vzato“ do propasti času. Přejíždíme Dračici, jedeme přes Bosnu a Londýn. Ve Dvorech přejíždíme Lužnici a za pár km vpravo směr Žofina huť. Vjíždíme do mohutných lesů, které předznamenávají blížící se Novohradsko. Cesta je úžasná, les voní, silnice se klikatí jako vajpr. Za velenickou tratí naposled vpravo a otvírá se pohled na zvlněné podhůří Novohradek. Cesta úzká, roubená mohutnými stromy, loukami a zvedajícími se kopečky. Občas trochu kamínků, ale dá sa. Zřetelně vidíme masiv Vysoké, Kraví hory a jejich lesy porostlé úbočí. Vpravo zámecká zahrada, zámek a sme v cíli první půlky cesty kolem Česka, v Nových Hradech.

Zastavujeme před Hospůdkou U Ladě, kde v průjezdu odstavíme oře, dostaneme skvělou panenku se zeleninou a rýží, kozlíka jako křen a zalezeme pod peřinu. Zdejší dům má historii starou několik set let2, pivo je v chlazeném sklepě s vlastní studánkou. Laďa je bývalý operátor reaktoru v Dukovanech a už při prvním kontaktu po telefonu prohlásil, že motorkáři tu sou vždy vítáni, dycky se pro ně najde ňáká postel, něco k jídlu, no a pivo je furt. Laďo, díky za azyl, dobrou večeři a popovídání vo všem.

Usínáme s pocitem dobře odvedené práce. První půlka cesty kolem Česka, východní část, je dobyta! Jesli se chcete vydat po našich stopách, klidně, zažijete plno krásy, poznáte zajímavý lidi a vobčas vypálíte svýmu stroji aj červa (chvilu v červenym pásmu, ať se motor vyčistí).

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Den 5.

Dopoledne cesta domů z Nových Hradů. Po dojezdu dom totok:

Celkový počet najetých kilometrů:       1519 km

Celkový čas strávený jízdou:                 25:30 h

Průměrná rychlost:                                59,5 km/h

Samotná východní půlka:                      1154 km (Kořenov, most přes Jizeru – Nové Hrady)

Dnešní den je cestou dom, do svých garáží, do svých domovů, a hlavně ke svým polovičkám (teď nemyslim tu východní nebo západní). Když oba dorazíme do cíle, máme podobný nájezd, 1.519 km. Máme kupu zážitků, vo kerý se budeme s kámoši dělit na etapy. Máme neskutečnou radost z toho, že sme dojeli zdraví, nepoškozený, nic se nám nestalo a nic sme (snad) neprovedli (esli ste nás někde vyfotili nebo přeměřili, tak co dybyste to nechali byť a nic nám neposílali, hele, projednou, jó, dík).

Vysledna prezenčka: 

Mínusy:

-            páč sem doposledka neveřil, že pojedem, nechal sem zajištění ubytování na poslední den před odjezdem. Nic mi neříkejte, vím, že to nejni optimál. Naštěstí vše vyšlo, všechna ubytování byla dobrá, s dobrým jídlem a pitím, ovšem hlavně s dobrejma a zajímavejma lidma. I taký introvert, jak já, se doví takových zajímavostí vo lidech, vo místním životě a kraji, prostě krása (jaj, to je ale uš do plusu)

-            bolí nás celý tělo

-            jedna hlava (mysl), srce a paměť nestačí na záznam všeho hezkého, podnětného a dechberoucího

-            není možné stihnout navštívit všechny zajímavosti na trase

-            není možný furt stavět a fotit (častěji volíme „uzávěr“ plynu a kochací rychlost; tím samozřejmě nešidíme pohled kolem sebe a předvídáme, že nám každou chvíli před strojem může např. přistát nouzově éro, takž počítáme s tím a přizpůsobujeme tomu svoji rychlost)

-            nejni to moc vhodný pro „baťůžek“; řidič to prostě vychutnává jinak, má více „ze hry“; na tulení (s frajerkama) apod si je nutno počkat až nadoma, to je velkej mýnus

-            blbě sem vjel do jedný zatáčky a trochu se při brždění na kamínkách šmejknul; jednou sem předjížděl na prasáka před zatáčkou, bo sem už nevydržel jet za pánem v Golfu, kerej jel v poho, ale my chtěli užít zbytek toček; snad sem jej nevystrašil

-            jo a eště jeden mýnus – nemusím se tak dotykově kamarádit s muškama a hmyzem všeho druhu, omluva všem hmyzům, jejichž let sem neprozřetelně ukončil

Plusy:

-            sem rád, že sme jeli dva; přeci jen to je lepší než solo

-            poznáte to, co ste netušili, že v Česku taky je; autem byste po těchto cestách nikdy nejeli

-            naplno využijete svůj stroj, bez ohledu, jaký máte

-            máte neskutečnou možnost trénovat, zlepšovat a upevňovat své dovednosti

-            k dispozici je mnoho hodin, kdy si užíváte jízdu, vzduch, vůně, barvy, teplo, chlad (ten tedy minimálně), pohledy, výhledy (zapojení všech smyslů výhodou!!!), rychlost i kochací tempo

-            neskutečná rozmanitost krajiny, stylů, přírodních – technických – stavitelských – historických zajímavostí = pro každýho se najde přehršel takových míst

-            zastavíte si tam, kde libo; vyjedete si na výhled, louku (s ohledem na majitele); poležíte si a odpočnete

-            vyslechnete spoustu příběhů, poznáte zajímavý lidi, zvyky, myšlení

-            vypnete od běžnýho naladění a soustředíte se na zatáčky a vychutnávání si motorky; necháte za sebou všechny ty byznysy, mýtingy, tabulky, procenta apod. = to vypnete a přepnete na kanál, kerej při běžným pracovním dnu moc nejde použít, ale tady to de, naplno a nadlouho

-            pokrafáte s kámošem do syta

-            máte dostatek prostoru na rozjímání o sobě, o životě atak

-            když to umožníte, necháte na sebe působit mnoho přírodních podnětů, tvarů, vůní, barev, zvuků (nemyslím ty vaše akrapy a šumění větru v helmě); to v běžným běhu nemáme, ale potřebujeme to a nejde to nahradit žádnym šopováním nebo nákupem nových a nových věcí

-            prostě mnoho důvodů k radosti, spokojenosti, vděčnosti, neboť kdo je vděčný, má možnost být více spokojený, a spokojený má zas blízko k radosti; kdo by todle nechtěl?

-            když se budete muset vrátit dom, žádný mezinárodní transfer; i z nejvzdálenějšího místa ste za čtyři hodiny doma (nebo za pět z Hrčavy)

TOP štreky (maj subjektif výběr):

-            kolem Jizery k Rokytnici

-            nad Rokytnicí do Dolních Štěpanic

-            Chvaleč – Horní Adršpach

-            Broumov – Police

-            Lipí – Mladkov (celý vršek Orlických hor)

-            Jindřichov – Loučná

-            Kouty – Filipovice („Červenohorský“ oboustranně)

-            Zlaté Hory – Janov

-            Bukovec – Hrčava – Jablunkovský průsmyk

-            Ostravice Mazák – Lesná (přes Makovský průsmyk)

-            Nový Hrozenkov – Lazy pod Makytou

-            Bojkovice – Žítková

-            Starý Hrozenkov – Vyškovec – Lopeník – Strání

-            Hradiště – Vranov – Šafov – Vratěnín – Slavonice – Nová Bystřice

-            Smrčná – Lásenice

-            Příbraz – Staňkov

-            Nová Ves – Nové Hrady

Zlatý grál bajkerův:

Onšov – Vranov – Šafov – Vratěnín – Slavonice – Albeř – Kunžak

Toť pro mě top všech topů a zlatý grál užití si bajku v Česku. Dál nebudu vysvětlovat, je to můj pohled, ale jasná volba ze všeho, co sem měl možnost projet.

Jestli se zadaří, tak eště zbývá ta západní půlka, tak snad někdy.

Celá štreka jeta (z mé strany) pod motem: Jedu s Jitkou, jezdil sem i s Markem. Proč? Protože od nich mám nejvíc vybavení a zkušeností, a všechno si to užívám, tak dík vám oběma.