Budyně, Písty, Dobříň

Budyně, Písty, Dobříň

V sobotu v poledne sme se s kamarádem Slávou domluvili a do půl hodiny vyjeli. Plán byl jednoduchý: navštívit hrad v Budyni nad Ohří, navštívit rezervaci Pístecký les, kde je bydliště tisíců bledulí, a nakonec navštívit konkurenční místo krásy, Dobříňský háj, kde je sídliště tisíců sněženek.

Vyjeli sme přes Prahu 9, ve Zdibech sme sjeli z D8 a pokračovali po souběžné 608 přes Veltrusy, pak odbočka na Hleďsebe 2. díl (fak to existuje), nahoru kolem bejvalé pískovny a hodně velkejch sudů s benzínem a naftou, přes Velvary a další vesničky, přes Mšené – lázně a stavíme na náměstí v Budyni. Vcházíme branou a už vidíme tu kamennou krásu, bývalý vodní hrad. Z královského hradu zbyla asi jen polovina, přesto neváhejte hodit stroj na policajta a obejít si zdejší dominantu.

Poté valíme do vsi Písty, jedeme kolem hospody, z vesnice vyjedeme polňačkou a stroje necháme podepřené kameny před zákazem vjezdu (pro mapy.cz polňačka neexistuje, proto navi končí kousek za hospodou). Lidé vycházející z lesa se ptají, kam že to jedem. Pravíme, že na bledule. Kdeže bledule, eště je na ně brzo, odpovídají. No, nedáme na ně a stejně deme. A za dvě minuty už ty běloskvoucí zvonkovité nevěsty vidíme. Eště, že sme těm „prorokům“ neuvěřili. A za chvíli další trsy a desítky krásných jemných exemplářů. Zajdeme až k Ohři, a stále tu sou. Pak dlouho nic a my si říkáme, že to stejně stálo za to. No a za kousíček cesty lesem se bělá šikmo před námi bílej palouček. A tady se jich klubou stovky, a to teprve začínaj. Když jsme se sem s Andreou vrátili za týden, nebyly jich sta, ale tisíce a tvrdě se rvali slunci vstříc. Nádhera, nádhera, říznutá krásou. A když tu ste i s milovanou ženskou, tak co si víc vod života přát. Ovšem zpátky vo týden, kdy sme jeli se Slávou.

Z Pístů sme pokračovali na Roudnici, kerou sme objeli a projeli Dobříní na louku před lesem, resp. před Dobříňským hájem, domovem to další bělostné krásky. Tou je sněženka. Jestli byly v Pístech tisíce bledulí, tak zde jsou desetitisíce sněženek. Něžná, jednoduchá a podmanivá krása. I zde jsme se objevili za týden s A, a bylo to v plný palbě rozpuku. Fak, život je někdy krásnej, a to hodně.

Zpět k domovu sme vyrazili přes labskej most ve Štětí, kde prostřední část mezi vozovkou tvoří železniční vlečka do největších českých papíren. Tedy ne úplně českých, spíš v Čechách se nacházející italské papírně. Mimochodem, před mostem sme projeli Račicema, což je místo, kde se nachází známý veslařský kanál.

Dál starými vinicemi Liběchova a Mělníka. U Mělnického Vtelna odbočka vpravo na Benáteckou Vrutici. Slovy motomasochisty: budeš-li si někdy stěžovat na kvalitu asfaltu, zajeď se uklidnit sem, na Vruteckou magistrálu z kamenných kočičích hlav. A esli máš smysl pro legraci, tak si sem zajeď za mokra.

Přes Kochánky, pod D10, směrem na Starolysou. Zdejší mezipolní a mezivesnická cesta tě přenese do předhúří hor, ale mporád si kousek vot Prahy. Chvíli jedeš obklopen pouze poli a lesy a loukami. Zajímavé místo. V Sojovicích přes Jizeru, kousek po D10 a dál posledních pár zatáček až za Mstětice.

Bylo to, slovy pana Hrušínského z Postřižin, krásné poetické odpoledne.

Tak zas někdy.

Odkazy na místa k navštívení

Budyně nad Ohří, vodní hrad: www.budyne.cz; https://www.stredovek.com

Písty, Pístecký les: https://cs.wikipedia.org/wiki/P%C3%ADsteck%C3%BD_les

Dobříň, Dobříňský háj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Dob%C5%99%C3%AD%C5%88sk%C3%BD_h%C3%A1j

https://mapy.com/s/hemokepepo; 179 km