Český les II

Český les, Pohoda a výlety

V prvním díle vyprávění jsem popsal naši cestu na dovolenou a cestu dom v posledním dni. Teď něco k penzionu.

Pohodu z místní školy a následně místa srazu místních lidových milic vybudovala jedna generace, která své dílo předala druhé generaci, která to stále vylepšuje. Místo jsme vybrali tak, abychom se mohli podívat do různejch zákoutí Českého lesa. Na webu byly sympatický fotky, milej přístup domácích a obrovskej bonus v podobě zahrady s ohništěm neustále k dispozici. K tomu nálož dřeva, kerý je možno pálit a čistokrevná PLZEŇ do krýglu!!! Objednali sme si polopenzi. Snídaně perfekt, na večeři výběr ze dvou jídel se salátem nebo moučníkem. A vopravdu dobrota! Na snídani je k dispozici vše, co je potřeba, ale navíc máte možnost ochutnat výběr z mnoha druhů marmelád, které si domácí dělají sami. Mě vrátil do dětství pampeliškový med. Přímo z penzionu je možno dělat pěší výlety, milovnící kol budou jak v ráji, páč možností, kudy drandit je tu bezpočet. Pokoj velikostí a vybavením naprosto vyhovující, takže za návrat sem budeme rádi. Laskavost, ochota a zajímavý povídání vo kraji a lidech, to je zde samozřejmostí, takže doporučujeme? ANO!!!! www.pohodahora.cz

Jeden obří bonus: pan domácí je zároveň kuchařem a místním starostou. Ale hlavně velký milovník rozmanité krajiny, což dokazuje tím, že vybudoval několik jezírek pod penzionem a na svém kontě má více jak 500 vysazených stromků v rámci obnovy původních stromořadí. Obnovuje zašlou slávu zdejších třešňových, jablečných a slivkových alejí. Úžasné dílo hodné veliké chvály. Při pohledu na jeho práci mě napadlo, jaká škoda je, že takových lidí, co nechtěj krajinu jen vycucávat, ale něco do ní ní vracet, není více.

Teď trochu k mototématice. Krajina pod horama nebo přímo hory nejsou možná tak malebné jako Šumava, není zde ani tak velká tajemnost jako v Krušnejch, ale stejně nás to posadilo na zadek. Podhůří je plný luk, remízků, polí, lesů, vesniček či městeček. Je to protkaný sítí příjemných silnic, krajina je hezky oblá a dá se v ní moc hezky kolíbat, při jízdě, a nikoliv po nadměrnym požití. Provoz byl minimální, asfalt v podhúří dobrej. Jakmile vjedete víc do hor, vše se zúží. Silnice, pohledy, rozpoložení. Cesty jsou místy horší (ty óbr nejhorší rači vůbec nepopisuju, páč během jízdy po nich sem mohl vobčas zadkem stříhat roxory = hluboký díry, spousta štěrku a písku, vytahaný veliký kameny; asi kdybych jel sám nalehko, tak to nebudu tak prožívat, ale ve dvouch a naložený to je něco jinýho). Občas takový zvláštní trudno, kerý je možná vyvolaný tím, že toto byla země péésáků (pohraniční stráž) a žerty se tu moc nevedly. Je určitě vyvolaný tím, že na vás padne odraz doby války, vyhnání Čechů, po válce Němců a pak dráty pod proudem. Projíždíte neskutečným množstvím zaniklých obcí označených zelenou tabulkou s názvem. Jenže pak vjedete do místa, kde vás obejme výhled do laskavé krajiny a zahřeje vaše srdce i mysl. Spousta krásných exemplářů stromů, smrky, platany, jilmy, javory, buky, břízy, třešně. Dále rozlehlé louky, mnohdy se spoustou květů (a to byl závěr srpna). Soliterní stromy v polích a lukách, bohatá stromořadí kolem cest, meze, remízky, mech, kapradí, prostě ta pravá rozmanitost, jak má být.

K tomu starý mlýny, zámky, hrady, tvrze, mosty, gotika, baroko. Obří hradby v Tachově, kouzelný starý město v Domažlicích, historické sýpky a spousta dalšího, co má cenu vidět, obdivovat, prožít. A to je zlomek toho, co v sobě zdejší kraj obsahuje. Následuje doporučení dvou okruhů se zajímavými místy ke shlédnutí.

Okruh 1.

https://mapy.com/s/cebelobutu 102 km Pohoda – Domažlice, staré město – Draženov, špýchar – Pivoň, klášter – Rybník – Karlovo huť, smrk – Pleš – Rybník – Mutěnín – Pohoda

Přes Poběžovice do Domažlic, parking na Chodském náměstí a prohlídka starého města. Je neuvěřitelný, jak byly středověký města malý a žilo v nich několik set, maximálně několik tisíc obyvatel. Křížem krážem uličkami, náměstím, kolem bývalých hradeb. Oběd v indický restauraci, dobrota, i když trochu delší čekání. Návštěva Chodského hradu s muzeem, hodně zajímavý. Pak káva nad zaparkovaným strojem. Pro mě „srcovka“, bo sem tu byl cca před 54 letmi jakožto malej synek na výletě s našima, dědou a babi.

V Draženově malá odbočka ke starýmu špýcharu. Barokní vesnická nádhera. V další vsi odbočka k Velkýmu mlýnu. Tam nejezděte, cesta na spadnutí (vás na zem) a z mlýna nic moc nezbylo. Ovšem v Novym Kramolíně odbočte vlevo, začněte stoupat, život se zklidní a budete nasávat krásu okolní krajiny, stromořadí, luk a lesů. To je síla…! Z herštejnskýho sedla dolů do Pivoně. Tady je totiž jedno z největších genia loci zdejšího kraje, téměř tisíc let starej kamenej klášter!!! Tomu prostě neuvěříte. Před tisicí lety tu kníže zvítězil a na počest vítězství založil kapli, později klášter. Jakej kníže? To si gúglněte.

Zpět nahoru přes Vranov, kde sou dva monument jilmy na začátku a dva suprmonument jasany na konci. Přehoupnete se přes sedlo a jedete českolesní lesnatěluční krajinou. Asfalt nic moc, ale to nevadí, protože jedete pomalu, abyste se mohli kochat. Jedete krajinou bývalých vsí, skláren, mlýnů. V Rybníku je možnost občerstvení v místním penzionu. Pod Rybníkem neskutečně krásná kvetoucí louka na poležení a vytrávení. Pak pokračujete dál až do Karlovo huti, kde ve stoupání za osadou je vlevo, cca 20 m uvnitř lesa, raritní smrk s výškou přes 40 m!!! Dále směr Pleš, kde je krajina podobná šumavský náhorní planině. I tady bylo živo, žilo se tu se všema starostma a radostma. Cesta místy hodně mizerná, ale berme to jako daň za mimořádný pohledy.

Zpět přes Smolov, Ostrov a Mutěnín. Po dojezdu shodit motohadry, umejt a vyletněný pro plzýňku, se kterou si vedle sebe sedneme na lavičku, díváme se do kraje, povídáme si a je nám moc fajn. Co chtít víc? Pak večeře, po ní znovu ven, křesadlem rozdělat oheň, sledovat ten nejlepší televizní program, co si tak praská a hřeje. Za chvíli se nad jezírky ukáže volavka popelavá, pak se objeví naše kamarádka srnka a když se setmí, začne se kolem nás štrachat kámoš ježura. To se pak s plzní nebo dobrým vínem zakloníte a sledujete tu nejkrásnější přehlídku, jakou člověk může vidět. Každá z těch modelek je hvězda, a každá je osvícená…

Může se hodit:

Domažlice, staré město, hrad, muzeum, indická restaurace, kavárna www.domazlice.eu ; https://www.muzeum-chodska.com/chodsky-hrad/o-hradu/ ; www.indickarestauracedomazlice.cz ; www.facebook.com/USedmiAndilku

Draženov, špýchar http://www.chodsko.net/co-videt/bod-zajmu/367

Pivoň, klášter www.klasterpivon.cz

Rybník, restaurace www.rybnik-ceskyles.cz/rybnik/restaurace.asp

Pleš, zaniklá obec www.zanikleobce.cz

Hora Svatého Václava, Pohoda www.pohodahora.cz

Okruh 2.

https://mapy.com/s/juvofavuva  170 km Pohoda – Bělá, barokní most – Tachov, hradby – Lesná – Stará Knížecí Huť, naučná stezka krajinou skláren – Světce, jízdárna – Tachov, hradby, staré město – Přimda – Bělá – Valcha, mechovej les – Olešná, barokní sýpka a poesiomat – Bernartice, tvrz – Borek – Poběžovice, zámek, hrad, hřbitov – Pohoda

Přes Drahotín a Mutěnín do Hostouně, odtud do Bělé nad Radbuzou s první zastávkou. Tou je zdejší barokní most. Hodno chvály. Pak drsně na sever, krajinou líbezných cest a neméně líbezné krajiny. Silnice jsou zážitkem, nejsou zde záludnosti, přesto pestrý jízdní profil, provoz nulanula prd. Míjíme vobrovsky rozlehlý sady, kde jakýs knížepán pěstuje jabka, prý vyhlášená po celém kraji. Přes D5 do Tachova, zde zdálky obdiv zdejším hradbám a přes Lesnou hlubokými lesy na konec cesty, do Staré Knížecí Hutě. U zdejšího malebného kempu, který je až na jeden obytňák prázdný, přesto však oku lahodící místo, parkujeme. Strháme ze sebe motobrnění, vyměníme za procházkově laděný voblečky a deme. Jaj, to je nádhera, spolu v takto kouzelný krajině! Naším cílem je cca 7 km naučné stezky po zdejších sklářských hutích a provozech. Tady se to hodně podobá náhorním partijím Šumavy. Po pár km v údolíčku konečně první jezírko s černou rašelinitou vodou, ale čistou! Obnažujeme své kůže a vychutnáme si koupel. Slunce nad námi, mraky se líně plazí, někam. Pokračujeme a dozvídáme se, že na 4 km zdejšího potůčku bylo 9 sklářských provozoven či hamrů. To je neskutečný, jak lidé před námi dokázali využít krajinu a možnosti, které nabízela. Kam se na ně dnes se všema ajfonama a gůglama hrabeme. Chvíli kolem potoka, chvíli po starém náhonu, po troskách bývalých provozů, a přicházíme k torzu Arnoštovi leštírny. Leštírna? Ano, na ploché sklo. To ste nevěděli, že se sklo musí leštit? Já taky ne, ale díky místním nadšencům, kteří to doslova vykopali ze země, to už vím. Zdejší kraj byl převážně hraničním pásmem, kde se vše přebytečné odstřelilo nebo zplanýrovalo buldozerem. A přebytečné tu mimo dráty a vojcly bylo asi tak všechno. Dozvíte se, co byla stoupa, kde se nacházela, kolik vsí zde bývalo a dnes jsou po nich více či méně zřetelné zbytky zarůstající zdejší vegetací. Po krásným výšlapu, nádhernou krajinou, poučnými informacemi se vám ale usídlíi na hrudi jakýsi těžko, protože si uvědomíte hrůznou velikost nespravedlnosti, bolesti a utrpení. Vinící jsou různí, ale to trápení je strašný a trvalý.

Zpět směr Tachov. U hradeb odbočka vlevo do Světců, kde votevřete pusu údivem víc než velkým. Obnovená jízdárna je téměř bázeň vzbuzující. Zvenku, ale i zevnitř. Konstrukce střechy, dispozice, architektura, světlo, stíny. Tak tady se jezdilo na koních! Neuvěříte, z jaký hrůzy současná podoba povstala. Čest všem, kteří se na tom podíleli.

Znovu Tachov, parkoviště nad starým městem. Jdeme pod hradbami s flankovacími věžemi. Ta mohutnost!!! Tak malý město, a tak velkolepý hradby. Projdeme si to naplněni úžasem a úctou ke stavitelům. Dáme si dobrůtku ve zdejší kavárně, s obdivem obejdeme zhmotnění pjúrgotiky ve zdejším chrámu. A ještě chci vidět areál bývalé tabačky, kde se rok před válkou narodila máma a odkud se jen s věcma, kerý pobrali museli za rok a půl potom odsunout, bo Němci a Sudety a… Po šesti letech to jiný Češi zdejším Němcům mírou vrchovatou voplatili. Bolest byla nahrazená další bolestí a tak dál, až dodnes.

Valíme zpět, tentokrát přes Přimdu, kde na nás zprava shlíží nejstarší hrad v Čechách. Chtěl sem se na něj podívat, chci to asi 40 let, ale snad příště. Přes Bělou dojíždíme do Valchy. Je to pár chalup v místě, kde kdysi byla… no jasně, valcha. U kapličky necháme stroj a dem se podívat na zdejší mechový les. Další nádhera, zelená, borovicová. Objedeme Přírodní park a dojíždíme do Olešné. Malá vesnička, ale plná historie! Zbytky staré tvrze, poctivě rozkročená barokní sýpka, ruina netradičního kostela, který snad uteče hrobníkovi času z lopaty a u něj, světe div se, poesiomat. Co to je? No přijeďte to vomrknout a vozkoušet. Dál jen do Bernartic, kde je neskutečná kamenná tvrz, kterou její majitelé mění v místo klasického bydlení. To často neuvidíte.

A už je čas pokládat se nad zatáčky, projet je nejdřív očima a pak se nahnout s tělem zavěšeným do zatáčky a nechat se patřičnou rychlostí vytáhnout znovu do svisla. Krásná jízda, krásná krajina. No jistěže ti Marku děkuji za písecká zatáčky, kdes nás to učil, i tam to byla krása! Ještě nakuk zvenku v Poběžovicích na zahradu, hrad-zámek a do tajemného magična starého židovského hřbitova mezi poli.  Co bude po příjezdu. Svlíkat, mejt, něco lehkýho nahodit a plzeň, a večeře, i ten voheň a ňáký to vínko. Život je někdy i krásnej, co?

Může se hodit:

Bělá nad Radbuzou, barokní most https://www.hrady.cz/most-kamenny-most-bela-nad-radbuzou

Stará Knížecí Huť, naučná stezka https://www.tachovsko.com/naucna-stezka-historie-sklarstvi.html

Světce, jízdárna www.jizdarnasvetce.cz    

Tachov, hradby, kavárna https://cs.wikipedia.org/wiki/M%C4%9Bstsk%C3%A9_opevn%C4%9Bn%C3%AD_(Tachov)

www.kamrovec.cz

Valcha, přírodní památka cs.wikipedia.org/wiki/Valcha_(přírodní_památka)

Olešná, sýpka, poesiomat https://pamatkovykatalog.cz/sypka-15195158 ; https://poesiomat.cz/v-krajine/44-olesna-elsch

Bernartice, tvrz http://www.tvrz-bernartice.cz/  

Poběžovice, zámek-hrad, židovský hřbitov www.zamekpobezovice.cz