Z Plzně do Prahy kolem Berounky

Z Plzně do Prahy kolem Berounky

Když už sem musel jet do práce v neděli do Plzně, tak sem vzal stroj a cestu zpět si užil mimo dálnici (do Plzně sem si to taky užil, bo sem to vzal přes Brdy, též krása). Začátek cesty je v Plzni za Gambrinusem u „plzeňskýho ranžýru“. Hezkou výpadovkou směr Zruč-Senec, zde vp po 231 přes Kaceřov. Zde je zajímavá budova zámku. Jinak ten kraj kolem je požehnaný, protože cesta krásně rozmanitá, krajina svůdně se vlnící a je furt na co koukat. Zajímavostí zdejšího kraje sou krásné, mohutné dvory, selská stavení a stodoly. Kvůli jednomu takovýmu dvoru vás ženu zajížďkou přes Rohy, kde je starý dvůr, kerej je škoda nevidět.

To ale už jedem po 201 přes vesnice s lahodně českými názvy jako sou: Kozojedy, Brodoslavy, Všehrdy, Holovousy, Chříč, Slabce a další. Skoulíte to serpentinama k Berounce, jen co se s ní seznámíte se opět loučíte a frčíte směrem nahoru. Před Týřovicema sem si udělal zajížďku vlevo nahoru kamenitou polňačkou na plochý vršek s březovou bránou, kterou dohlídnete na protější skály a do okolí hradu Týřov, kde sem porád eště nebyl, ačkoliv to je jeden z největších gotických hradů u nás. Tedy byl, hrad francouzského kastelového typu s mnoha ježícími se věžemi. Tak třeba někdy příště. Na vyhlídce mě uchvátili kopretiny a zvonky. Nebyl sem tam sám, švitořily tam stovky ptačích zpěváků mnoha jmen.

Ale dolů, a užívám si údolí Berounky. Musím jet pomalu a zastavovat, abych si stačil prohlídnout aspoň něco z tý krásy. Jedu kolem Rozvědčíka… no jasně, Smrt krásných srnců a Ota Pavel.

Pak zažiju něco, co sem dosavať nezažil. Je tu cedule s prosbou, abychom tu jeli pomalu, protože tu je velký výskyt užovek a ještěrek na silnici. A nekecal, viděl sem ji, krásně tyrkysově zelenou ještěrku líně se pohybující 21. stoletím na Křivoklátsku. A na podzim, až se tady všechny ty listnáče vybarví, sem musím vzít kámoše s kámoškama, a taky je seznámit s ještěrkama a užovkama, ať od nich okoukají, jak se svůdně vlnit. Za chvíli královský Křivoklát, kolem něj nahoru a přes Zbečno lesy a kroucenkami všelikými do Nižboru, kde je Hanákovo skladištní hospůdka. Možná vo fous dražší, ale zatím jídlo dobrý a holky usměvavý.

Přes Beroun a Markovo tréninkový točky do Hostimi, kde musím nahoru, bo Srbsko je stále uzavřeno. Přes Třebotov spadnu do Radotína, kde příjezdem na Strakonickou končí oficiální cesta. Odsaď ať každej jede kudy chce.

Jak řekl pan Hrušínský v Postřižinách, bylo to krásné, poetické odpoledne. Tak zas někdy.  

https://kacerovzamek.cz/

https://mapy.com/s/decebecene

https://cs.wikipedia.org/wiki/Rohy_(Bohy)

https://mapy.com/s/gomasadaba

https://mapy.com/s/cucunatose

https://cs.wikipedia.org/wiki/Hamous%C5%AFv_statek

https://www.zastavkanizbor.cz

https://mapy.cz/s/fenecaruso   132 km