Křivoklátsko

Křivoklátsko

Udělalo se pozdněříjnovéhezky, tak sme si s kamarádem vzali den dovolený a vyrazili jsme směr barevný Křivoklátsko. Slunce a převážný azuro slibovalo náramnou podívanou, a taky že jo, ale grandyjézní bjútyfl!!!

Trasa začíná na konci Prahy nájezdem na D6. Odbočíme na Unhošť, odtud na Poteplí, kde již začíná barevné nokturno a zatáčková epopej. Valíme to podzimně zbarveným lesem, místo bílých čar nám krajnici dělá stálý pruh žlutookrového listí. Lokty dolů, vnitřní rameno taktéž a políbit zrcátko. Ejhle, vono to zatáčí! Na severním okraji Nižboru vp a další etapa barevnou nádherou. Zpestření nám připravili silničáři. To byste neřekli, kolik legrace si člověk na bajku užije s čerstvě zaasfaltovanou dírou štědře posypanou drobným kamínkem. A že jich tu bylo. Holt sou chlapcí placený vod díry a tady si přišli na majland, jak to tu sypali a sypali. Přes Zbečno, krátkou odbočku pod hráz nádrže Klíčava a pár zatáček sjíždíme do Křivoklátu. Povinné foto s majestátním hradem a již mažeme k Berounce. A valíme proti proudu na pravém břehu. Protože ještě není posledního října, musíme dodržet ještěrkoužovkářskou „50“. Krása vody se tulí ke kráse skal a barevných stromů. Nádherná nádhera!!! Fak, óne sranda.

Řeku přejedeme po oceláku ve Skryjích a nad nima vp urputně parádní klikaticí dolů a pak nahoru do Podmokel. Krása dne, života a krajiny je všudypřítomná. Přes Zvíkovec, Slabce zpět do Týřovic a tu údolní krásu si dáme ještě jednou v protisměru.

Zapomněl jsem na odbočku před Týřovicemi nahoru na louku k březové bráně. To je vyhlídka na Týřov a velkou část skalnatěbarevného údolí. Zde sme sestavili křesílka, kamarád připravil kávu a opojeni krásou sme usrkávajíc kafe klábosili. Bylo nám dobře.

Zpět přes Roztoky, v Nižboru za mostem vl do tepla hospůdky Zastávka. Pozdní oběd, odpočinek a znovu na „kůň“. Směr Hýskov, Beroun. Na konci Berouna tradiční Markovo testovací zatáčka (naštěstí sem ji projel v řádném náklonu a správné stopě, to jen dyby se Marek někde za bukem díval). Hezky točivým úsekem nahoru na Bubovice, Kuchař, Třebotov, a Radotín. Vedle chuchelských koníčků na baranďák, a zde je konec.

Toužili sme vidět podzim v plný palbě barev. Povedlo se. Jeli sme křivoklátskými lesy až za námi vířilo barevné listí. Užili sme si stroje, jízdu, kávu i pokec. Dobrý oběd a ve finále živozdraví doma! Co si více přát.

Oběd Nižbor:    https://www.zastavkanizbor.cz

https://mapy.com/s/refofuzeke  166 km